Okénko poslance Josefa Nekla

Haló noviny dne 10. listopadu 2015


 
Rozhovor Haló novin s poslancem Josefem Neklem (KSČM)


Zemědělci bývají často kritizováni, že se k přírodě nechovají zrovna šetrně...
Zemědělství vždy šlo ruku v ruce s životním prostředím, v němž se provozovalo. Zemědělci jsou si vědomi, že by měli hospodařit tak, aby zásahy do přírody byla co nejméně devastující a naopak, aby příroda pomáhala zemědělcům. S tím, jak obyvatel planety rychle přibývá, zvětšují se ve světě plochy pro zemědělskou výrobu a tím se ovlivňuje i životní prostředí. Je pravda, že i negativním směrem. I u nás se odvodňovaly mokré půdy, aby se získala půda úrodná, a dnes začínají vysychat. Napřimovaly se toky řek, tehdy to byl pokrok, ale dnes rychlý průtok krajinou ovlivňuje spodní vody atd. Zemědělství a životní prostředí spolu souvisejí, ostatně ve většině krajů jsou společné odbory zemědělství a životního prostředí, které vykonávají státní správu.

V čem je tedy problém?
Chybí ucelená strategie venkova. Vyhlašují se různé programy, tu na čističky, tu na to či ono, ale ucelená strategie státu, stejně jako v energetice, dobývání nerostných surovin aj. není. Napomohla by rozvoji venkova, kvalitě života obyvatel a samozřejmě i zemědělství a životnímu prostředí.

Základním výrobním prostředkem zemědělství je půda...
Dosud trvají problémy s prodejem půdy, které začaly po roce 1990. Mnohdy jsou nevyjasněná vlastnická práva a vstoupily do toho i církevní »restituce«. Zamíchaly kartami a některé obce a podnikatelské subjekty, ať už to jsou jednotlivci nebo právnické osoby, si nejsou jisti dnem ani hodinou, kdy katolická církev udeří a vyrukuje se svými nároky. Někdy oprávněnými, ale mnohdy i neoprávněnými. Potom začínají problémy s ochranou půdy.
Před dvěma lety byla přijata novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Zpřísnila vyjímání půdy pro jiné účely.  Naštěstí prošla v původní podobě, protože pozměňovací návrhy ze Senátu ji rozmělňovaly a význam novely by prakticky zlikvidovaly. Podle dnes platného zákona je vynětí zemědělské půdy dnes finančně tak náročné, že pro investory je často dražší než samotná stavba. Města a obce by pro průmyslové zóny měla vyžívat brownfieldy, nevyužité a prázdné objekty pro podnikatelské a jiné záměry. To je v pořádku, ale nyní máme dojem, že zákon je tak tvrdý, že neumožňuje rozvoj malých obcí, individuální výstavbu rodinných domků či uvedení do souladu katastrálních map se skutečností. To by měla řešit další připravovaná novela zákona. Je třeba se pobavit o tom, co je prospěšné pro obce a pro lidi, a co by v žádném případě nemělo ohrozit ochranu půdy.  V žádném případě nejde o ulehčení developerským projektům.

Půdu ničí developeři, ale i eroze. Chtějí zemědělci s vidinou okamžitého zisku vyždímat z půdy co nejvíce bez ohledu na budoucnost?
Velikost půdních bloků a hospodaření monokulturami se řeší i na půdě sněmovny. Panu Babišovi se vyčítá, že pěstuje pouze řepku na to, aby vyráběl přísady do pohonných hmot. Často se na biopaliva používá i cukrová řepa nebo nekvalitní obilí, které není vhodné ani na krmení. V každém případě pěstování monokultur a porušování osevních plánů, které nastalo před pár lety, negativně ovlivňuje životní prostředí. Musíme kvitovat snahy ministerstva zemědělství i osobně ministra Jurečky, aby se dosáhlo návratu k dodržování osevních plánů tak, aby se půda zkvalitňovala a nedocházelo k erozi.

Dokáží zemědělci svou produkci dostatečně zhodnocovat?
Chybí využití českého zemědělského potenciálu, protože velká část naší produkce, zejména dnes mléčné, se díky cenové politice vyváží nezpracovaná. Obchodní řetězce dovážejí levnější zahraniční potraviny. Snad se blýská na časy, protože nejen sami zemědělci, ale i ministerstva průmyslu a obchodu, zemědělství i životního prostředí pochopila, že třeba vytvořit určitý řetězec, jakým byl kdysi náš zemědělskoprůmyslový komplex. U nás vyrobit, zpracovat a prodat. Pomůže to zemědělství, venkovu i ekonomice českého státu.

Vraťme se životnímu prostředí.
Využívání krajiny je málo odpovědné, jako by patřila všem a zároveň nikomu. Netýká se to jen zemědělců, ale i průmyslu a chování jednotlivých občanů.
Kvůli zemědělství ubývá biodiverzita. Ubývají některé druhy zvěře, její stanoviště jsou ničena. V posledních letech dochází k významnému poklesu ekologické stability krajiny. Značně pokročila eroze půdy a klesá retenční schopnost krajiny. Velká sucha pak střídají velké povodně. Jsou to nejen následky výkyvů počasí, ale i toho, že o půdu se nepečuje tak, jak by si zasloužila. Samozřejmě je tu i ekonomický tlak, diktát Evropské unie, která nám určuje co a jak a jestli to tak nebude, tak nebudou dotace. Takový diktát bez znalosti místních podmínek může škodit životnímu prostředí.
Nástroje možné ochrany jsou v rukou krajů a ministerstva životního prostředí. Některá území mohou být zvláště chráněná, např. území začleněná do soustavy Natura 2000. V rukou krajů jsou velké územní plány a mohou ovlivňovat, co kde bude či nebude. Velkou roli v ochraně půdy hrají poplatky za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu.

Mohou pomoci také různé biofarmy?
Moderní je dnes ekologické hospodaření bez chemie. Dříve to býval normální způsob hospodaření. Ekologický produkční systém umožňuje vyrábět vysoce kvalitní potraviny, a je nedílnou součástí agrární politiky České republiky. Kromě produkce biopotravin přispívá ekologické zemědělství k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, ke zvýšení biodiverzity životního prostředí a jeho kvalitě. Ekologické zemědělství jako obor vzniklo po druhé světové válce jako reakce na stále větší intenzifikaci zemědělské výroby. Ta sice po válce zajistila soběstačnost ve výrobě potravin, ale také se výrazně podílela na poškozování krajiny a životního prostředí jako celku. V některých případech došlo i ke snížení kvality potravin, protože používání některých chemických přípravků jako třeba DDT mohlo ohrožovat zdraví. Ale v té době nic jiného nebylo. Reakcí byl vznik ekologického, též organického nebo biologického zemědělství jako samostatného oboru. Nesmíme si je však představovat jako neefektivní hospodaření, které má velmi vysoké vstupy a velmi nízké výnosy. Dodržováním přísných zásad sice vznikají vyšší náklady např. na ruční práci a pohodu zvířat, ale výnosy jsou celkem vysoké a je s nimi možné počítat pro zásobování obyvatelstva. Ekologické zemědělství má navíc i mimoprodukční význam; respektuje přírodní systémy, v nichž se provozuje, určitě se podílí na zachování kvality půdy a vod. Klade důraz na zdraví rostlin a biologickou rozmanitost. Myslím, že je i odpovědnější k využívání přírodních zdrojů.
Na druhé straně biopotravina nemusí vždy být tím nejzdravějším. Nedá se zatím dokázat, že biopotraviny jsou zdravější než produkty konvenčního hospodaření. Vědci se o tom stále dohadují. Ale některé biopotraviny mohou být rizikové například kvůli pouhým okem neviditelným plísním, protože nejsou ošetřeny konzervačními přípravky. Je třeba se na to dívat střízlivě a neupadat do extrémů. Dnes se navíc i ve velkovýrobě zachovávají postupy, které kvalitu potravin chrání. I proto, že chemické látky jsou drahé a nepoužívají se v takovém množství. Zemědělci počítají gramy na metr čtvereční, aby neplýtvali.

Co v této souvislosti považujete za největší problém?
Velkým nešvarem současného konvenčního zemědělství je dodávání živin z externích zdrojů (mimo zemědělský podnik), což znamená syntetická hnojiva. Jistě jsou velmi kvalitní, pomohou výrobě a usnadní práci, ale nepomáhají kvalitě půdy. Živočišná a rostlinná výroba byla vždy propojena, ale dnes se někdo specializuje jen na obilí a jiný na prasata, mléčný skot apod. Chlévská mrva se přirozeně používala na zkvalitňování půdy, dnes k tomu díky specializaci na rostlinnou a živočišnou výrobou mnohdy nedochází. Tím více se pak u těch hospodářů, kteří nemají živočišnou výrobu, používá chemie.
Zemědělství aktivně velmi nepříznivě ovlivňuje 70 procent všech druhů ptáků a 49 procent rostlin. Lidská činnost, která nám zajišťuje potravu, ničí biologickou rozmanitost. Existuje mezinárodní dohoda o biologické rozmanitosti, k níž přistoupila i naše republika. Dohoda ukládá podporovat takové hospodaření, které bere ohled na zvířenu a ptactvo i na hmyz a rostliny. Ekologické zemědělství je s ní v souladu.
Žádné komentáře