Okénko poslance Josefa Nekla

Obyčejná přání

Vánoční úklid už mají ženy povětšinou za sebou. Teď začíná maraton posledního dodělávání cukroví, domovy provoní vánočky a Štědrý den je již nezadržitelně za dveřmi. A já bych rád poděkoval všem ženám, maminkám a babičkám, za jejich péči a lásku, jež věnují dětem a vnoučatům, ale i nám mužům. Za jejich umění i z mála připravit překrásné Vánoce provoněné láskou a péčí, kterou nelze koupit za žádné peníze. A proto si važme toho, že máme možnost být s rodinou pohromadě, zapomeňme na všechny spory a nedorozumění, odpusťme dětem a vnoučatům jejich rozverné kousky a buďme rádi, že máme možnost usednout ke štědrovečernímu stolu všichni pohromadě. Vzpomeňme i na ty, kteří toto štěstí nemají a snažme se jim v rámci svých možností pomoci. Lidé by neměli v tyto dny, ale ani v průběhu roku zůstávat sami. Každá společnost je hodnocena podle toho, jak se dovede postarat o seniory, hendikepované a děti. A to by mělo být i naším cílem v tom novém roce 2016. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se snaží, aby náš svět byl lepší, bez válek a strastí. Přeji dětem pod vánočním stromečkem dárky, které si tolik přáli, a nám dospělým klid, pohodu a především zdraví. A to nejen o Vánocích, ale po celý příští rok.


Josef Nekl, poslanec Parlamentu ČR za KSČM








Potřebujeme zákon o českém jazyce?

    Také se vám stalo, že jste šli kolem prodejny se smíšeným zbožím či stánku na tržnici a četli: „kebluby 12“,  „kupuj gumak – na morava bude mokrá,“ „vecernice – otevírám celá dny“, „dneska zavzeno“ ?  Nikomu to asi nevadí, alespoň zákazník ví, ke komu jde nakupovat. Mě to vadí, jsme v České republice a čtou to i ti, kteří se spisovné češtině zrovna učí. Gramatiku i líbezný jazyk z mistrů pera. A k tomu na nás všechny působí jazyk redaktorský, i ve veřejnoprávní televizi či rozhlase. Plný výrazů, kterému nemůže člověk, neznalý angličtiny ať již britské či americké, rozumět. Nutí nás zvyknout si, že nekonáme tiskové konference, ale „brífinky“,   že neděláme porady či diskusní setkání, ale „vorkšopy“, nechodíme na zábavný program, ale „šou“, v televizi dokonce „reality šou“, nemáme zábavný program s hosty, ale „tolk šou“, který uvádí „moderátor“, nejsme v pohodě, ale „redy“, nenakupujeme v samoobsluze, ale v „super či hyper marketu“,   I to mě vadí,  můj rodný jazyk je český. Proč to píšu?  Setkal jsem se s textem, předloženým jednou centrální státní institucí. Obsah sdělení byl významný, protože zdůvodňoval poskytnutí státní dotace na  informovanost občanů v oblasti zlepšování životního prostředí. Dovolím si citovat. „V rámci projektu  budou realizovány různé aktivity – eventy, online medializace (webový portál, facebook, online bannerová kampaň), outdoorová medializace (billboardy, gureillová kampaň, plakáty), inzertní medializace (místní tisk, televize, rozhlas) a dotazníková šetření.“ Konec citátu. Na obranu státních úředníků – opsali zdůvodnění od žadatele. Žadatelem je  spolek, ve kterém působí mladí lidé, narozených v letech 1986 – 1989. Spolek je z mého Olomouckého kraje. Není Vám také úzko, že neumí říct česky, co chtějí dělat? A že tuto žádost v nečeštině úřad přijal? Proto se ptám: co vede vládu k zamítnutí návrhu Zákona o českém jazyce, předložený již po několikáté poslanci klubu KSČM?

Josef Nekl, poslanec KSČM

 
Žádné komentáře