Přehled tisku

To snad ne! Kraje nejsou firmy, pane ministře!




 
A je to tady zase. Řídit kraje jako firmu? To si snad ministr Babiš dělá z lidí opravdu dobrý den. Původně jsem se domníval, že snad jde o nějaký nemístný žert, či snad o antikampaň vedenou proti němu. Ale ne. Když totiž billboardy s vicepremiérem Babišem, který na nich jasně říká, že „budou řídit kraje jako firmu,“ doslova pohltily naši republiku, uvědomil jsem si, kam až jsou někteří schopni dojít a co to může znamenat pro lidi.

Kraje totiž nejsou firmy a rozhodně nelze jejich obyvatele propustit jako zaměstnance, aby se snížily náklady. Každý z nás někde bydlí a nemyslím, že je možné nařídit, abychom se vystěhovali, protože nejsme pro firmu dostatečným zdrojem zisku. Praktiky některých podnikatelů známe, namísto hledání práce pro zaměstnance raději propouští a ušetřené peníze na mzdách vyplatí sobě jako vyšší zisk. Navíc heslo z billboardu říká, že do rozhodování žádná demokracie nepatří a hlasování zvolených zastupitelů je zbytečné, když kraje bude Andrej Babiš centrálně řídit.

Hejtmani budou pouze plnit úkoly z centrály a společně s radními a náměstky budou loutky bez pravomoci. Investice do zdravotnictví a sociální oblasti, do silnic, které se musí opravit, by rozhodoval všehoznalý úředník v centru. Nebo by snad zavedli zástupci hnutí ANO mýtné na hranicích krajů, aby řidiči museli zastavit a zaplatit, aby se jim peníze do oprav silnic vrátily? O nemocnicích ani nemluvím. A kdo by neplnil finanční plán, šel by zřejmě z kola ven.

Taková "Firma" totiž platí jen všehoschopné manažery, kteří jsou orientovaní na zisk. V tomto se tak začínám obávat, co nastane, pokud většina voličů řekne „ANO“. Někdy je potřeba se spálit, abychom se poučili. Bojím se, že tato lekce by byla nejen poučná, ale především zničující pro nás všechny. A to na čtyři roky nepodmíněně! Smutné. Jako věčný optimista stále věřím, že se jedná jen o žert a že pan vicepremiér přirovnání krajů k firmám nemyslí vážně. Nebo snad ANO?

 
Autor: Vojtěch FILIP, místopředseda PS PČR a předseda ÚV KSČM
Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM

Zamyšlení nad jedním rozhodnutím



 
Členové skupiny Ztohoven, kteří vyvěsili obří červené trenýrky nad Pražským hradem a ukradli prezidentskou standartu, kterou následně rozstříhali, nespáchali podle nepravomocného rozsudku trestný čin. Za krádež, poškozování cizí věci a výtržnictví jim přitom původně hrozily až tři roky vězení. Pokud by tedy byli odsouzeni. K tomu však nedošlo. Důvod? Podle soudkyně Šárky Šantorové by totiž mohlo jít o nebezpečný precedent, který by mohl umožnit omezování svobody slova. No, opravdu podivná úvaha.

Svoboda slova je vážná věc, hanobení jednoho ze státních symbolů, v tomto případě prezidentské standarty, místo které členové této pochybné »recesistické skupiny« trenky pověsili, věc druhá. Jisté je, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého… Podle mého názoru tady nešlo o princip svobody slova, ale o hulvátské chování, které nemá obdoby. Nemusím souhlasit s názory a postoji pana prezidenta, ale rozhodně se slušný člověk nikdy nesníží k tomu, aby se choval jako hulvát a lump a takto bezostyšně zacházel s cizím majetkem. A už vůbec ne, pokud se jedná o státní symbol… Takový rozsudek je urážkou všech! V tomto ohledu jde tak skutečně o nebezpečný precedent.

Jak asi bude rozhodovat ctihodná soudkyně, až jiná »recesistická skupina migrantů« spálí českou státní vlajku a ani přitom nebude muset překonat střechu, například soudní budovy. A navíc by mohla svůj čin bránit tím, že nemůže být souzena, protože by to byla diskriminace z důvodu příslušnosti k jinému náboženství. Ubohost odůvodnění je do »slepých očí justice« bijící. Umožní omezení svobody nás všech.  Ničení cizího majetku a státních symbolů je totiž podle soudkyně zřejmě zcela normální.

Vojtěch FILIP, místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM

Proč se zaměstnanci strachují o mzdy?



 
Smutný osud nesmyslné privatizace v České republice se opět vyostřil na kauze OKD. Odpovědní se snaží dávat od skutečných řešení ruce pryč a obcházejí je, jako by se nic nestalo. Jedna z posledních »neveselých zpráv« je z minulého týdne, kdy vedení společnosti OKD oznámilo, že pravděpodobně nebude mít dostatek hotovosti na to, aby v řádném termínu vyplatilo mzdy v plné výši všem svým zaměstnancům. Skandální!

Otázka řešení situace v OKD mi rozhodně není lhostejná a dlouhodobě se touto problematikou zabývám. Proto jsem se také sešel s předsedou odborů OKD Jaromírem Pytlíkem a předsedou Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu Janem Sábelem. Jak jsem krátce po tomto jednání informoval, vidím jediné řešení. OKD musí převzít do svých rukou stát dle zákonných možností, aby zároveň získal kontrolu nad šlendriánem, který panuje v této firmě. Společnost OKD před časem požádala vládu, aby jí půjčila. Vláda nakonec půjčku ve výši 700 milionů schválila. Nutno však říct, že jde pouze o řešení aktuálního problému, nikoliv o vyřešení stávající situace, která je hrozná v několika ohledech. Tzv. manažeři nezačali u sebe, dále létají a utrácejí peníze společnosti, vyplácejí si odměny, přestože přivedli firmu do insolvence. Za co takové odměny jsou? Snad ne za to, že přivedli do krachu konkurenci svých dalších firem? Na druhé straně se zaměstnanci obávají toho, že nedostanou za práci zaplaceno. Obávají se o budoucnost, co s nimi a jejich rodinami bude…

I proto po vládě ČR budeme požadovat nalezení urychleného a razantního řešení situace v OKD. Už kvůli zaměstnancům, kteří si zaslouží za odvedenou práci odměnu a životní perspektivu.

Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny

K reformě financování regionálního školství


 
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) připravuje reformu financování regionálního školství s účinností od 1. 1. 2019. Lze konstatovat, že dosavadní systém normativního financování na »žáka« má řadu nedostatků:
Nelze zohlednit velikostní strukturu mateřských a základních škol.
Nelze zohlednit oborovou strukturu, apod.
Současný systém se vyznačuje rozdíly ve výši krajských normativů, stejný obor vzdělání v různých krajích má jiný krajský normativ – státní finanční podporu.
Navrhovaná změna financování se zabývá nárokovými i nenárokovými složkami platů jak pedagogických, tak nepedagogických pracovníků. Reforma se týká financování pedagogické práce, nepedagogické práce financované ze státního rozpočtu, rezervou a příplatky k oborovým normativům (zvýšená podpora vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami). Reforma se soustřeďuje na oblast financování škol a školských zařízení zřizovanými kraji, obcemi a svazky obcí. Financování soukromých a církevních škol nebude navrženým systémem financování zásadním způsobem dotčeno.
Tento rozdílný přístup ke zřizovatelům ve financování z úrovně MŠMT musím odmítnout. Systém financování by měl být sjednocen. Každá škola, školské zařízení by mělo být financováno ze státního rozpočtu podle stejného principu bez ohledu na zřizovatele.

Zdeněk ŠVEC, náměstek hejtmana Olomouckého kraje pro školství (KSČM)

O ty »čtyři regimenty« nejde


 
Výročí konce Varšavské dohody se téměř na den shoduje s letošním údajně »přelomovým« jednáním Severoatlantického paktu, jenž shodou okolností byl také svolán do Varšavy, kde vzniklo v roce 1955 obranné společenství socialistických států. Tehdy jako odpověď agresivně zaměřenému paktu NATO. Připomínám, že šest let poté, a to když součástí »Severoatlantických« se stalo adenauerovské Německo. Nyní ovšem je pakt značně rozšířen o mnoho nových členů, a to dokonce těch, kteří byli součástí Varšavské smlouvy. Nezbývá než připomenout slova Václava Havla, jež vyslovil v přelomových letech: »Nikdy do žádného paktu nepůjdeme«, a poté za jeho prezidentování jsme se bez svobodného souhlasu všech občanů naší vlasti stali členy paktu jiného, toho, který nás ohrožoval na dlouhá desetiletí, tedy NATO.

Dnes tento pakt, pokud jde o Evropu, začíná kdesi v portugalském Portu či na západních březích »zeleného ostrova«, tedy Irska, a končí na dostřel Petrova města. Kdysi prý Gorbačov, když likvidoval socialistický svět, dostal slib od Reagana, tehdejšího amerického prezidenta, že Severoatlantický pakt se nikdy nebude rozšiřovat směrem na východ, tedy k ruským (tehdy sovětským) hranicím. Všechno je jinak. Reagan má své nástupce, kteří pokračují dál v rozšiřování »amerického předvorečku« a Gorbačov vydělává po Spojených státech svými přednáškami o tom »jak rozbil Sovětský svaz«. Ne, nebývají tak zjednodušeně nazvány. Mají jednodušší, zakrytější název, například »Počátek snah o demokracii v Sovětském svazu«, »Přestavbou v SSSR k liberalizaci« či »Jak jsem přispěl ke konci studené války«.

Pakt je nejen na východě, ale dokonce má v krátké době přijít do pobaltských zemí na čtyři tisíce »spojeneckých vojáků« jako obrana proti údajné »rozpínavosti Ruska«. Osobně nevím, kdo se víc rozpíná, zda NATO, jež se dokonce dostalo do blízkosti Petrohradu, nebo Rusko, které nemá ve světě žádný prstenec základen. Sice nám »naši představitelé« začínají líčit toto rozhodnutí jako krok k obraně nás všech, ale na cvičných mapách amerických generálů, jak proniklo do amerického tisku (nic se ve světě neutají!), jsou zakreslena místa, kam budou nebo mají být vystřeleny rakety s atomovými hlavicemi. Je na nich prý Moskva, Petrohrad, Nižní Novgorod, Jekatěrinburg, Murmansk apod.

Zatím jde o »virtuální cvičení«. Jde ale o větší hrozbu, než je rozmístění »čtyř regimentů« v Pobaltí. Jenže ony »čtyři regimenty« kdykoli mohou vyvolat další napětí a knoflíky od příslušných zařízení mají v rukou američtí generálové. My do toho nemáme co mluvit. Dokonce ani náš nejvyšší představitel generál Petr Pavel, loutka, jejíž drátky, kterými je řízen, má v rukou někdo, kdo má svou kancelář v americkém Pentagonu a za jehož jmenováním jsou akcionáři z... Dokonce pochybuji o tom, že do toho má co mluvit americký prezident.

Ty »čtyři regimenty« nejsou tedy ničím. Jen provokací. Jenže provokací začala snad každá válka, jež měla v Evropě dalekosáhlé následky, a končí na dostřel Petrova města. Věřím proto, že Putin a Rusko jsou daleko uvážlivější než ti pánové a dámy, kteří se sešli o víkendu ve Varšavě.

Jaroslav KOJZAR

Konečně padl verdikt



K sedmi rokům a devíti měsícům vězení byl nepravomocně odsouzen bývalý personální ředitel společnosti Unex Uničov, zabývající se strojírenskou výrobou, Jan Klus.
Chce se mi říci, že konečně padl nějaký verdikt. Akce, za kterou padl poměrně tvrdý trest nebyla žádnou krátkou epizodkou. Probíhala v letech 2009 až 2012 . Na trh práce dopadla ekonomická krize, kterou nejlepší ministr financí Kalousek vylučoval. Firmy přišly o zakázky. Vedení společnosti Unex hledalo cestu, jak dál a samozřejmě pokud možno s benefitem. Nápad přišel rychle -využít možností, které nám stát dává a malinko si  to přizpůsobme.  Společnost v několika vlnách propouštěla a nabírala zaměstnance. Zaměstnanec po propuštění přešel pod úřad práce, kde mu byla vyměřena podpora v nezaměstnanosti. Následně byl zaměstnán v některé, většinou pro tyto účely zřízené dceřiné společnosti a to na brigádnický pracovní poměr 4 hodiny denně s výdělkem 4tisíce měsíčně. Z odstupného, které nebylo vyplaceno, ale deponováno na účtu společnosti, byl dorovnán měsíční příjem na úroveň před propuštěním. Zaměstnanec pracoval ne 4, ale 8 i více hodin denně. Tímto  systémem zaměstnávání prošlo až tisíc zaměstnanců. Slíbeno bylo, že po zlepšení situace bude loajální zaměstnanec opět řádně zaměstnán.  Kdo toto  odmítl, byl neloajální a práci již ve firmě nenašel. Spousta mých známých byla nucena se tomuto podřídit.  Efekt pro firmu byl velký, ušetřené mzdové náklady, povinné odvody. Média spekulovala o škodě státu až 300 milionů, u soudu v Ostravě se operuje se 100 miliony škody.  Tehdejší personální ředitel před soudem odmítá vinu. Chápu, proč zrovna on má vše odskákat, vše musela jistě vědět dozorčí, správní rada, vedení firmy. Věděly o tom Úřady  práce, pracovníci sociálních odborů, politikové. Dle tehdejších stanovisek se jednalo o věc na hraně, nikoliv za hranou zákona. Je dobře, že se stát konečně brání a ukazuje,  že takto se nebude podnikat. Bohužel, firem, které podobný model realizují je mnohem více, malých i těch velkých.
V souvislosti s tímto,  se nabízí otázka, kdo uhradí škodu zaměstnancům?  Ještě jedna neveselá kauza se v souvislosti s Unexem vynořila. Zhruba před rokem a půl proběhla tiskem zprávička, že jeden z bývalých ředitelů  je vlastníkem až 1500 položek zapsaných v katastru nemovitostí na Vysočině a okolí v odhadované hodnotě 500 milionů. Z platu byť ředitelského to asi nebude? Kdyby takto „neodcházely“ finanční prostředky  zaměstnanci by zřejmě měli i zlaté kliky na záchodech a obsluhu, která by hedvábný toaletní papír s úsměvem podávala.


Vladimír Urbánek, zastupitel Olomouckého kraje a kandidát pro volby do zastupitelstva Olomouckého kraje