Přehled tisku

O ty »čtyři regimenty« nejde


 
Výročí konce Varšavské dohody se téměř na den shoduje s letošním údajně »přelomovým« jednáním Severoatlantického paktu, jenž shodou okolností byl také svolán do Varšavy, kde vzniklo v roce 1955 obranné společenství socialistických států. Tehdy jako odpověď agresivně zaměřenému paktu NATO. Připomínám, že šest let poté, a to když součástí »Severoatlantických« se stalo adenauerovské Německo. Nyní ovšem je pakt značně rozšířen o mnoho nových členů, a to dokonce těch, kteří byli součástí Varšavské smlouvy. Nezbývá než připomenout slova Václava Havla, jež vyslovil v přelomových letech: »Nikdy do žádného paktu nepůjdeme«, a poté za jeho prezidentování jsme se bez svobodného souhlasu všech občanů naší vlasti stali členy paktu jiného, toho, který nás ohrožoval na dlouhá desetiletí, tedy NATO.

Dnes tento pakt, pokud jde o Evropu, začíná kdesi v portugalském Portu či na západních březích »zeleného ostrova«, tedy Irska, a končí na dostřel Petrova města. Kdysi prý Gorbačov, když likvidoval socialistický svět, dostal slib od Reagana, tehdejšího amerického prezidenta, že Severoatlantický pakt se nikdy nebude rozšiřovat směrem na východ, tedy k ruským (tehdy sovětským) hranicím. Všechno je jinak. Reagan má své nástupce, kteří pokračují dál v rozšiřování »amerického předvorečku« a Gorbačov vydělává po Spojených státech svými přednáškami o tom »jak rozbil Sovětský svaz«. Ne, nebývají tak zjednodušeně nazvány. Mají jednodušší, zakrytější název, například »Počátek snah o demokracii v Sovětském svazu«, »Přestavbou v SSSR k liberalizaci« či »Jak jsem přispěl ke konci studené války«.

Pakt je nejen na východě, ale dokonce má v krátké době přijít do pobaltských zemí na čtyři tisíce »spojeneckých vojáků« jako obrana proti údajné »rozpínavosti Ruska«. Osobně nevím, kdo se víc rozpíná, zda NATO, jež se dokonce dostalo do blízkosti Petrohradu, nebo Rusko, které nemá ve světě žádný prstenec základen. Sice nám »naši představitelé« začínají líčit toto rozhodnutí jako krok k obraně nás všech, ale na cvičných mapách amerických generálů, jak proniklo do amerického tisku (nic se ve světě neutají!), jsou zakreslena místa, kam budou nebo mají být vystřeleny rakety s atomovými hlavicemi. Je na nich prý Moskva, Petrohrad, Nižní Novgorod, Jekatěrinburg, Murmansk apod.

Zatím jde o »virtuální cvičení«. Jde ale o větší hrozbu, než je rozmístění »čtyř regimentů« v Pobaltí. Jenže ony »čtyři regimenty« kdykoli mohou vyvolat další napětí a knoflíky od příslušných zařízení mají v rukou američtí generálové. My do toho nemáme co mluvit. Dokonce ani náš nejvyšší představitel generál Petr Pavel, loutka, jejíž drátky, kterými je řízen, má v rukou někdo, kdo má svou kancelář v americkém Pentagonu a za jehož jmenováním jsou akcionáři z... Dokonce pochybuji o tom, že do toho má co mluvit americký prezident.

Ty »čtyři regimenty« nejsou tedy ničím. Jen provokací. Jenže provokací začala snad každá válka, jež měla v Evropě dalekosáhlé následky, a končí na dostřel Petrova města. Věřím proto, že Putin a Rusko jsou daleko uvážlivější než ti pánové a dámy, kteří se sešli o víkendu ve Varšavě.

Jaroslav KOJZAR
Žádné komentáře